Voda štětcem a básní...

aneb Bára Ambrožová nás skvěle reprezentovala v soutěži vyhlášené podnikem Povodí Moravy! 

Tentokráte děti malovaly a psaly na téma „Život u vody a pod vodou“. Bára vytvořila báseň Omámený vodník a ve 4. kategorii obsadila 3. místo. Gratulujeme !!!

Omámený vodník

Bára Ambrožová

Odplouvám z domova a beru s sebou klíč, 

možná se stane zázrak, zatímco budu pryč. 

Sám tu žiji již léta dlouhá,

najednou mě přepadla čarovná touha. 

Cosi mě táhne pryč,

vzal jsem si s sebou jen klíč.

Jsem dost daleko, voda rychle proudí,

vidím tu úhoře, jak se kroutí.

Na hladinu dopadá tisíc drobných krystalů,

co poslalo z nebe spousta dobrých andělů.

Pluji dál, opouštím svůj rybník,

vynořím se, dítě křičí:„Támhle je vodník! "

Najednou mě cosi táhne ven, 

štípnu se,  jestli to není sen.

Tak tedy jdu dál, omámen, na břeh,

slyším svůj zrychlený dech.

Lidé chodí s kamarády do deště,

pršet přestává, zvednu ruce a řeknu:„Ještě ! ”

Někdo do mě vrazí, procitnu z mámení,

kouknu se okolo, jen pár malých stavení.

Běžím pryč, hledám zrcadlo nebeské,

nepoškozené od touhy lidské.

Skočím tam, plavu rychle jedním směrem,

abych už byl v rybníku svém.

Vpluji do domku, kde jsem žil,

nečekal jsem, že by mě někdo překvapil.

Je tam má rodina, v hrníčcích duše zoufalé…

Tolik jich pochytat? To je dost troufalé!

Stal se zázrak, ale slunce chce ještě spát,

příště vám jinak budu povídat.