Pohádky pro veverku
Žáci naší třídy dostali úkol: "Napište příběh o veverce, nebo ji namalujte." Na chvíli se z nich tedy stali spisovatelé a ilustrátoři. Zde jsou některé jejich výtvory.
O veverce Čiperce
Byla jedna veverka. Nikoho už na světě neměla. Ani maminku, ani tatínka, ani žádné sourozence. I přesto ale byla veselá. Hopsala v korunách stromů, hrála si a byla šťastná.
Měla bystrá očka a dobrý čich. Uměla najít spoustu lískových oříšků, semínka šišek a jiné dobroty. Protože byla pracovitá, udělala si velké zásoby. Přišla zima a kruté mrazy, které trvaly moc dlouho. Ostatní zvířátka už neměla co jíst. Čiperku napadlo, že má tolik jídla, že by stačilo pro všechny. A tak uspořádala hostinu pro všechna lesní zvířátka. Našla mezi nimi spoustu kamarádů.
Od té doby už veverka nikdy nebyla sama.
Zvonilka ze starého dubu
Byl jednou jeden les a v něm bydlela všechna zvířátka. Žila tam také veverka a ta se jmenovala Zvonilka. Bydlela ve starém dubu, kde měla skrýš plnou oříšků.
V lese byla i zlá liška Eliška. Ta měla hlad. Když jednou uviděla Zvonilku, napadlo ji, že ji uloví. Zvonilka měla kamaráda zajíčka. Zajíček uviděl lišku, jak se chystá na veverku. Rychle hopsal pro ostatní kamarády, aby zlou lišku zahnali. Veverka Zvonilka kamarádům poděkovala a uspořádala pro ně u své skrýše hostinu.
A ta zlá liška? Ta už se nevrátila. V lese žila jen spokojená zvířátka.
O veverce Bystroušce
Byl jeden smrk a na tom smrku žila veverka. Ta veverka se jmenovala Bystrouška a měla hodně kamarádů. Jednou se rozhodla, že půjde do světa. Vzala si pár oříšků a šla, až došla na pěšinu. Zde potkala svého kamaráda ježka, který se jmenoval Pichláček Bodlinka. Cestou si pěkně povídali. Došli až do lesa. Našli dub, který byl moc hezký, a tak se tam zabydleli a žili spolu hezky.
