Fyzika nemusí být jen o vzorcích v učebnici a tělocvik pouze o sportovním výkonu. Sedmáci si díky mezipředmětové spolupráci vyzkoušeli, jak propojit pohyb, měření a zpracování dat – a zjistili, že výsledky mohou být i překvapivé.
Žáci 7. A využili poslední zbytky pěkného podzimního počasí a propojili tělesnou výchovu s fyzikou. Přímo na hřišti se k nám přidala naše paní učitelka fyziky a společně jsme se pustili do měření času při běhu na dvou tratích – 60 a 150 metrů.
Práci jsme si rozdělili. Někteří žáci se postavili na start, další měřili čas, jiní pečlivě zapisovali naměřené hodnoty a nechyběla ani kontrola délky trasy, abychom si ověřili, zda má vyznačených 60 metrů opravdu 60 metrů. Ti, kteří zrovna neběželi ani neměřili, pak hlasitě fandili svým spolužákům a starali se o skvělou atmosféru. Čas jsme měřili klasickými stopkami i pomocí mobilních telefonů.
V následující hodině fyziky jsme se k naměřeným datům vrátili. Nejprve jsme se společně zamysleli nad tím, co všechno mohlo ovlivnit naše výsledky a přesnost měření. Mohla to být například reakční doba při spouštění a zastavování stopek, rozdíly mezi měřením klasickými stopkami a mobilním telefonem nebo případné nepřesnosti při měření délky trati. Roli mohl hrát také výběr běžců na jednotlivých tratích.
Poté jsme si zopakovali, co je aritmetický průměr a jak ho vypočítat z několika naměřených hodnot. Ještě před samotným počítáním jsme odhadovali, na které trati nám vyjde větší průměrná rychlost. Nakonec jsme naměřené časy zprůměrovali a vhodně zaokrouhlili. A pak přišla další výzva – zkusit sami přijít na to, jak z naměřených údajů vypočítat průměrnou rychlost. I tu jsme společnými silami zvládli.
Při porovnávání výsledků na obou tratích však přišlo překvapení! Oproti našemu původnímu odhadu nám průměrná rychlost vyšla větší na delší, stopadesátimetrové trati. Společně jsme hledali možná vysvětlení a uvědomili si, že při vyhodnocování měření je důležité nejen správně počítat, ale také přemýšlet nad tím, co všechno mohlo výsledky ovlivnit.
