Jak může papírový papoušek balancovat na tyčce a proč se malý předmět v lahvi s vodou potápí a zase vynořuje? Odpovědi na tyto otázky hledali žáci 7. ročníků během hodin fyzikálního bádání a tvoření. Nutné k tomu bylo bylo propojit již dříve získané teoretické znalosti s praktickou činností. Žáci se pustili do experimentů zaměřených na těžiště těles a na princip fungování Karteziánku.
Na výzvu s názvem „Tajemství těžiště těles“ dostala každá skupinka žáků lahve s vodou, špejle a těžké závaží a jejich úkolem bylo vytvořit konstrukci, která nespadne, ikdyž těžký předmět bude umístěn výš než lahve, ale nesmí být uložen nad přímo na lahvích. Když bylo hotovo, vyrobil si každý žák svůj vlastní „balancující“ model. Z „placatých“ papírových šablon vznikli barevní papoušci, panáčci nebo vážky, které díky správně umístěnému závaží z kancelářských sponek, magnetů či mincí dokázaly balancovat na tyči, přestože byly jen z obyčejného dvojrozměrného papíru.
Druhým úkolem byla výroba Karteziánku = známého fyzikálního experimentu, při kterém se malý plovoucí předmět po stisknutí lahve potápí a po uvolnění tlaku opět vyplouvá na hladinu. Žáci si své Karteziánky vyráběli z plastových lahví naplněných vodou, víček nebo plastových brček a jako závaží využili kancelářské sponky. Při práci si prakticky ověřili znalosti získané při výuce Pascalova a Archimédova zákona a na vlastní oči viděli, jak změna tlaku a vztlaková síla ovlivňují chování těles ve vodě.
